Jak to začalo

Dnes už si nepamatuji, kdo z nás dvou řekl ano. Jestli já nebo moje žena, ale je dost pravděpodobné, že jsme to odsouhlasili společně. Naši kamarádi, nám nastínili svůj plán navštívit neznámé a exotické Mongolsko.

 

Čím více se blížil den odjezdu, tím více se mojí ženě, ale po pravdě řečeno ani mně nechtělo odjíždět. Kam se to vlastně chystáme a co tam vlastně chceme dělat ? A chceme tam vůbec ? To byly nejčastější otázky posledních dnů. Po čase jsme se shodli, že kdyby poslední večer před odjezdem jeden z nás řekl, že nejedeme, bylo by rozhodnuto. Čekali jsme, že to vysloví ten druhý. Dnes už oba víme, že by to byla velká škoda.

 

Už samotná cesta letadlem byla nevšedním zážitkem. Ne tedy let samotný, ale mezipřistání a čekání na moskevském letišti Šeremetěvo. Ještě před vstupem do tranzitního prostoru nám byly odebrány letenky. No to snad ne!!!! K vyzvednutí budou až po dvou hodinách čekání. Ne dříve, nezapomněla dodat přísně vyhlížející dáma za přepážkou. Snad je nikdo neztratí!!! V samotném tranzitu si připadáme jako v jiném světě. Většina lidí sedí nebo leží na podlaze, často i celé rodiny s dětmi. Všichni se však tváří, že je vše v naprostém pořádku. Jednak jim to asi nevadí a taky nemají jinou možnost. Sedadel na čekání je zde skutečně minimum. A to ještě každou chvilku prochází kolem statná uklízečka a ty, kteří na její vkus sedí na sedadle až příliš dlouho mocným plácnutím mokrým hadrem rázně postaví do pozoru. Po dvou hodinách jsme měli u přepážky štěstí a letenku v rukou. Ale byli i takoví, kteří štěstí neměli. Po dalších 7 hodinách jsme opět pokračovali v letu. Přistání v ranních hodinách na letišti v Ulaanbaataru proběhlo hladce. Na letištní ploše jsme si všimli hasičů. Docela v poklidu kropili vodou kola našeho letounu, ze kterých se kouřilo a občas probleskl plamínek. Podívali jsme se s ženou na sebe a nebylo třeba komentáře. Máme, co jsme chtěli.

 

Od této chvíle nám však začala nejkrásnější dovolená, kterou jsme společně zažili. Získali jsme naprosto úžasného řidiče a průvodce v jedné osobě. Milý a pohodový človíček. Studoval v Bratislavě a mluví krásně slovensky. Takže problémy s jazykovou bariérou v daleké a neznámé zemi se nekonaly. Strávili jsme společně téměř měsíc života. Projeli jsme po mongolských stepích a pouštích asi 3000 km. Poznávali nádhernou a nedotčenou přírodu obrovské země kočovníků. Navštívili jsme poušť Gobi a na některých místech nevěřícně hleděli na obrovská stáda ovcí, kašmírských koz, krav a velbloudů. A samozřejmě všudypřítomných koní. Z čeho jsou tady živi? Všude kolem jen písek, občasné keříky saksalu - gobijského dřeva, jak říkal náš průvodce - a nekonečné prostory poseté polodrahokamy. Idylu té nádhery kazily jen mršiny zemřelých zvířat. Ale i to je běžná součást místního života. A vedro. Obrovské vedro. Pustiny bez vody. V autě jsme měli zásobu asi 200 l vody. V Gobi jsme doplňovali jen jednou z hluboké vrtané studny ve vesnici. Potkali jsme se také s domorodci, s jejich pohostinností a dobrosrdečností. Z některých setkání na nás dýchala atmosféra časů dávno minulých.

 

 

Ten klid, ta obrovská síla právě probíhajícího okamžiku je pro nás Evropany už dávno něčím téměř neznámým. Každé zastavení u jurty - typického mongolského obydlí - bylo něčím zajímavé a zvláštní. Prostota a účelnost bytí… Na severu země se nám otevřela úplně jiná krajina. Nekonečné stepi protkané nespoutanými řekami. A ryby. Spousta ryb. Téměř všechno jídlo, které jsme si s sebou přivezli z domova - sušené polotovary - zůstalo v této etapě naší cesty nedotčeno. Na jídelníčku byly ryby. Vždy čerstvé a v jakémkoliv množství. Pstruzi, lipani, štiky a dokonce i hlavatka. Ryb jsme měli tolik, že jsme je s místními měnili za mléko a jogurty. Dřeva je málo a je příliš vzácné na oheň. Veškerá příprava jídla proto probíhala s pomocí tradičního paliva - argalu. Není to nic jiného než sušený trus, nejčastěji kravský a v těchto oblastech i trus yaků. Obrovských chlupatých, ale nádherných zvířat. Zpočátku nám nebylo vůbec příjemné argal sbírat a přikládat s ním na oheň. Ale za pár dnů nám to přišlo naprosto samozřejmé.

 

Nic však netrvá věčně. I naše cesta se pomalu nachýlila ke konci. Šťastně jsme se vrátili zpět do hlavního města a strávili zde poslední 2 dny našeho pobytu. Navštívili jsme místní muzea a taky prodejnu místního závodu na zpracování kašmíru. Luxus v pustině nám vyrazil dech. Tak jemné , tak hebké, slušivé a nadčasové… A to v zemi, kde i plastové láhve mají velkou hodnotu…

 

A právě tady začalo naše další dobrodružství. Tentokrát už ne cestovatelské, ale obchodní. Trvalo ještě dlouhé 2 roky než se první kašmírové oděvy objevily v České republice. Ale podařilo se. Od 1.října 2002 se můžeme pyšnit první prodejnou oděvů ze 100% kašmíru u nás. Kvalitní kašmírové oděvy si získávají stále více spokojených zákazníků z řad žen i mužů. Pro mnoho turistů je objevení obchodu s kašmírovými oděvy příjemným překvapením v centru Prahy. Známý kvalitní materiál za příjemnější ceny, než jsou zvyklí ze světa. Pro většinu našich spoluobčanů je však dle mých vlastních poznatků kašmír materiálem zcela neznámým. Pod pojmem kašmír se vybaví vžitá představa vzorovaných šátků. Ty však mají s kašmírem pramálo společného. Co to tedy vlastně kašmír je? Jedná se o srst kašmírských koz, která je z těchto zvířat vyčesávána. Poté je speciální technologií tříděna na čtyři kategorie podle jemnosti vláken. Vlákna jsou pak zpracovávána buď na přízi nebo plst. Plst se dále používá například na výrobu šál a dek. Z příze je zhotovena většina oděvů - halenek, topů, pulovrů, svetrů, vest, sukní, čepic, šál, rukavic atd. Všechny oděvy ze 100% kašmíru se vyznačují neuvěřitelnou hebkostí, jemností a úžasnými tepelně izolačními vlastnostmi. Tenká kašmírová halenka vás zahřeje v chladných dnech, ale zároveň příjemně překvapí tím, že se dá bez problémů nosit i v teplých dnech letních. Mongolský kašmír je díky klimatickým podmínkám, ve kterých kašmírské kozy žijí, jedním z nejkvalitnějších na světě. Díky svým vlastnostem je vhodný i pro alergiky. Postupem času jsme rozšířili náš sortiment i o pashminové šály z Nepálu. Pashmina je opět srst kašmírských koz, ale jenom ta nejjemnější, vyčesávaná pouze ze slabin těchto zvířat. Šály z tohoto materiálu se vyznačují neobyčejnou lehkostí, hebkostí a hřejivostí. Jsou vhodné jako přehozy přes šaty za letních večerů, ale i jako klasické šály v zimním období. V halence, svetru či jiném oděvu ze 100% kašmíru můžete chodit třeba do práce, ale buďte si jisti, že vás bude vhodně reprezentovat i při slavnostních příležitostech. Naše prodejna GOBI Kašmír - název jsme si vypůjčili podle mongolské pouště Gobi - je tu pro vás. Najdete ji v centru Prahy v ulici V Jámě 3 na Praze 1. A pokud vám něco padne do oka a vy neodoláte pokušení koupit, budete hýčkáni vždy, když se do kašmíru obléknete. Budete na sobě nosit nejen 100% kašmír, ale i kousek přírody té úžasné, krásné, ale i drsné daleké země.

 

Můžete mi věřit, vím o čem mluvím. A jen tak mezi námi, myslím to upřímně.

 

Martin Trávníček